Křesťanský svátek Hromnic dříve ukončoval vánoční čas a ohlašoval začínající jaro. Lidé sklízeli betlémy a výzdobu, odstrojovali vánoční stromky. Dny se pomalu prodlužovaly, slunce začalo více svítit, což vybízelo k úklidu a přípravě na jaro. Objevovaly se první bouřky a hřmění, které zaháněly zlé zimní duchy – odtud název svátku Hromnice. Lidé si mohou dodnes v kostelích před mší světit v tento den svíce – hromničky, aby si je při bouřích dali za okno a ochránili tak domácnost před blesky. Včelaři obcházeli s hořícími svíčkami své úly pro hojnost medu.
Křesťané si připománali v tento den uvedení Ježíše do chrámu k zasvěcení jako prvorozeného Bohu. Byl to čtyřicátý den od jeho narození. Matka Marie a otec Josef přinesli Ježíška z Galileje, města Nazareta do Jeruzaléma, kde se jich ujali zbožný, spravedlivý stařec Simeon, který byl veden Duchem svatým, a stará prorokyně Anna. Ta sloužila dlouhá léta Bohu posty a modlitbami. Chválili Boha a Ježíše jako Mesiáše (spasitele), světlo pro pohany (na zemi pokoj lidem a Boží zalíbení).
Na tento svátek existuje až čtyřicet pranostik a pořekadel. Zde jsou některé z nich:
– „Na Hromnice o hodinu více.“
– „Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.“
– „Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc.“
– „Na Hromnice chumelice, netrvá pak zima více.“
– „Tmavé Hromnice – sedláka radost; jasno-li ale, sněží ještě dost.“
– „O Hromnicích déšť – na jaře sníh, o Hromnicích sníh – na jaře déšť.“
– „Na Hromnice zima se s létem potkala.“
– „Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.“
– „Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče.“
– „Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.“
– „Na Hromnice husa po vodě – na Velikonoce po ledě.“
– „Zelené Hromnice – bílé Velikonoce.“
Pokud je na Hromnice jasno, bude zima trvat ještě šest týdnů. Je-li zataženo, prší, sněží, bude rychlý nástup jara. A jak vznikl název měsíce únor? Podle ledových ker na řekách, které se pomalu začínajícími slunečními paprsky „unořují“ do vody.
